potrefena_husa

Když má Eva narozeniny, tak mi je úplně jasné, že nejlepším dárkem pro ni bude kočka. Kočka dřevěná, kočka plyšová, obrázek kočky, kniha o kočkách. Eva prostě miluje kočky a když jí nějaká proběhne po terase, tak už ji krmí a za pár dní si ji nastěhuje domů. Ale její muž, ten moc rád není. Eva se stále snaží udržet počet koček doma tak kolem 8, maximálně 10. To už by s ní ten její asi vyrazil dveře. Jenže, když ono se občas stane, že najde koťátko a co s ním…?

„Průser, mám zase kotě. Nechceš ho? Už ho nemám komu dát…“ Toto slyším hodně často. Ale Eva si vždy poradí. Když má narozeniny někdo z jejich milenců, tak mu kočku věnuje. Později škemrá: „Kočičce je u Tebe smutno, tak si vezmi ještě kocourka. Neboj se, je vybraný…“ Někdy kastrovaný není a pak se ty kočky množí mimo plán. Ale Eva nerozdává jen kočky. Eva ještě svým milencům ráda věnuje obrazy. V této úchylce ji ráda podpořím. Obrazy si kupuje ode mne. Každý její milenec má tedy její kočku a obraz.

Dnes ke mně přiběhla nešťastná. Jen co sedla na židli, tak spustila:

„Kamaráááádko, starej mi už nedá ani korunu. Je šíleně vytočené. Spal dokonce s lovama pod polštářem, ani jsem mu nemohla nic zobnout……..Včera byl u Ivana. Pré, hned v předsíni se mu otřela jedna kočka o nohu, v kuchyni druhá a už byl nervózní. A když uviděl v pokoji na zdi obrazy od tvýho starýho, tak se na Ivana podíval a řekl: TAK TY UŽ MI TAKY ŠUKÁŠ STAROU, HMMM…. DVA OBRAZY. TO VYPADÁ, ŽE TO S NÍ TÁHNEŠ ROK. JEDEN JSI DOSTAL K NAROZENINÁM A DRUHÝ K VÁNOCŮM………?“