potrefena_husa

Tuhle Evu nám byl čert dlužen, říkám si hodně často. Eva vstává hodně brzy a bydlí kousek od nás. Žije šíleně rychle. Když se ráno probudí, tak má hned potřebu mi říct, jaký to měla včera den. Jenže, ona nikdy nezazvoní a neřekne: „Ahoj, chci Ti říct, co jsem dělala včera, koho jsem potkala.“ Ona se snad stydí za to, že už v 8 hodin mi sedí v kuchyni a tak přilítne s podivnou výmluvou. Například mi řekne: „Nemáš drobné za dvě sta?“ Ale to píšu úplnou blbost. Ona řekne: „Nemůžeš mi rozdrobit dvě kola?“ A na to já ji vždycky řeknu: „Tak pojď dál.“ Řeknu jí to, i kdybych ty peníze neměla. A ještě ji musím říct: „Evo, ale já nemám doma ani kapku vína.“ Eva ale obvykle ví, kdy víno doma máme a kdy ne. Je u mne přece každý den a oči má všude. A tak když víno nemám, Eva si ho nese sebou.  Mám ji tedy už dopoledne v baráku a nic s ní nenadělám. Je osm hodin ráno, já jsem kolikrát v pyžamu a tak řeknu: „Moc si mne neprohlížej, já ještě nebyla v koupelně.“ A Eva na to poví: „Ser na to, já taky vypadám děsně.“

Fakt je, že děsně vypadá skoro pořád. Nemusím vůbec mluvit. Podám ji skleničku na víno, do druhé ji naliji  vodu. Sobě uvařím kafe a poslouchám. Abych Vám mohla zprostředkovat zážitek, který mám z těch dopoledních návštěv, musím použít Evin slovník. On to tedy není slovník jen její, ale ona mluví brněnskou hantýrkou. Všichni v Brně  ji používají, ale Eva snad nejvíc ze všech. A mluví i hodně sprostě. Vy se prosím nelekejte.

„Kamarááááádko, já včera vypadala….no, moc se na mě nekoukej…Já jsem hned věděla, že to špatně dopadne. Přišla jsem v 5 ráno. Musela jsem si pohnout. Nechtěla sem, aby mě potkalo půl dědiny a všechny ty piče co jdou do hokny.  Starej spal naštěstí u té své opice…Kdybys tam včera jen byla. Karel do mě nalil nejdřív půl litra vodky, pak mi začal strkat jazyk do hlavy. Za chvilku vytahoval ptáka. Hned jsem mu řekla, že se cicmat nebudu, páč mu smrdělo z dršky. Sežral půl kila hermelinovýho salátu. Fakt, moc dobrej. Dává do něj zelenej pepř… Ale on mi nedal pokoj. Byl děsně dotěrnéj. Je z té trávy úplně vyhulené. Chtěl na mne dělat dojem a začal rozebírat dcérunku, že bude rodit a že on ji klidně odrodí, že ho to maminka učila, jak se to dělá. Já mu řekla, no Kodl, snad si nemyslíš, že já budu šukat s dědkem. Mne těma kecama o harantech nedojmeš. Jestli mě má někdo ohromit, tak borec s autem bez střechy, co mě vytáhne na bombové vélet a ne tvý sračky o placentě.

Nakonec mě stejně vojel. Já to tušila. Odfachčila jsem to sama. On byl rád, že mu tyčka stála. Udělala jsem mu tyjátr, to nikdy nezažil. Ve finále mě začal kreten vyznávat lásku. A si představ, že to chce zopáknout. To je fakt debil. On si snad myslí, že mu o to stojím. Kdyby mě nepotkala kamoška a neodtáhla až k baráku, tak jsem zakalila už u Alberta, jak mi po tom jeho levným chlastu bylo zle…“

Tak to je celá Eva. Nemusím říct ani slovo. Dopije víno a zase se na pár hodin vypaří. Nikdy ne však úplně. Copak toto se dá zapomenout…