potrefena_husa

Černá velryba  (pokračování…2)

Fotografická paměť

Zjistila jsem, že mám fotografickou paměť. Opravdu. Asi ji má i Marcela. Ani jedna jsme neuměla přečíst objednávku v němčině. My jsme se však koukly a věděly hned co máme vařit. Stačil nám jeden den a měly jsme kuchyni pod kontrolou.

„Šup, dělej, hoď mi sem to krůtí prso.“

„To je to s tou zeleninou?“

„Jo a poli to tou pomerančovou omáčkou.“

Prostě nám to šlo moc dobře. Místní kuchaři si to zprvu moc užívali. Pak jim došel dech. On to tedy nebyl jen dech, ale došel jim jakýsi podivný polotovar. Nasypal se do vařícího mléka a hned byl bešamel na světě. Vy co nevíte, co je bešamel, tak vám to povím.  Je to základní bílá omáčka. A když se do ní dá kopr, je z ní koprovka. Když žampiony, tak houbovka…

Franz poskakoval, otíral si zpocené čelo. Každou chvilku oznamoval obsluze,  které že to jídlo už nebude. Vypadalo to, že na jídelním lístku nezbude vůbec nic.

„Tak my ty omáčky navaříme.“

„Není mondamin.“

„My nepotřebujeme mondamin, stačí mouka.“

Jiný den zase už nebylo těch odporných mražených koláčů, co se jen tak dodělají v konvektomatu. My napekly čerstvé a opět jsme byly hvězdy hvězd, protože tady to nikdo neuměl.

Byly jsme zkrátka dokonalé, ale o výplatě došel dech zase nám. Šéf se s námi rozloučil se slovy: „Budu to tu muset zavřít. Krachujeme.“

Opustily jsme tu nádhernou kuchyni celou v nerezu, která byla čistá jako laboratoř, kde personál se během pracovní doby šel 3x převléknout do čistého.

Dostaly jsme typ, že snad Taverna Dionýsos potřebuje lidi. Opět nám pomohla fotografická paměť. Objednávky v řečtině jsem přečíst neuměla nikdy, ale i tak jsme brzy poznaly co se po nás žádá. Jen kuchyně tu byla jiná. Žádný nerez, žádná čistota. Kuchař Jorgos měsíc vařil v jedné košili a riflích. Lokál byl však vždy plný hostů a tak se zdálo, že tu to nezkrachuje nikdy.

Pracoval zde i Jarek.

„To vás sem dostal Pavel s Honzou? Kde bydlíte?“

„U nich, nad Schwarze Walfisch.“

„Tak to tam máte asi dost hustý, že? Která z vás jim musí podržet?“

„Podržet? Co tím myslíš?“

„Myslím, která s nimi spíte. Jsou to přece dost velká hovada.“

„Tak jako všichni chlapi.“

„No to prr, já jsem gay a my buzeranti jsme hodní.“

Jarek opravdu hodný byl a já ten den poznala prvního člověka, který o sobě řekl, že je gey.