potrefena_husa

Jak je mi krásně, ležím si na okně. Kolemjdoucí se zastavují, ukazují prstem na mne.

„Jééé, ta je nádherná. Jak velká je a mohutná.“

Jsem nádherná. Vím to. Koukám na ně. Moje modré oči jsou ty nejhezčí co znáte. No, jen se podívejte. Kdo má tak velké oválné oči? Kdo je má tak krásně daleko od sebe? Kdo má tak malinký nosánek? Dočkám se odpovědi? Skloním uši dopředu a slyším

„Vrkůůůů, vrkůůůů…“

Co tu chce ten holub? Proč tu lítá kolem? Mám zvednout svůj těžký zadek a odkráčet jinam? Toto je můj ctitel? Už rozkřiklo se snad, že tolerantní jsem? Že slabosti a vrtochy jiných přehlížet umím. Že se umím oddat svému majiteli?

„Vrkůůůů, vrkůůůů…“

„Tebe já mám holube chtít? Jak mne budeš hladit? Chtěl bys mne přece pohladit. Co říkáš na moji světle plavou barvu? Jsem přírodní. Já nehledám kadeřníka. Vidíš? Dlouhé, husté a hedvábné jsou. Nenaparuj se tu. Takových ptáků jako jsi ty už jsem viděla…, škoda povídat.“

„Vrkůůůů…, vrkůůůů…“

„Ano, já Tě přece vidím. Nemusíš na mne volat stále. Pozoruji Tě už dlouho. A neptej se mne na moje jméno. Nechci Ti jej prozradit. Bojím se Tě, víš…Mohl bys mi ublížit. Poznal bys i moje slabosti. Že svalstvo mám povadlé a měkká jsem jak hadrová panenka. Jsem jako koťátko malé.“

„Vrkůůůů, vrkůůůů…“

„Dobře, jak chceš. Ukážu Ti poklady, které náš statek ukrývá. Dopřej si všeho, co hrdlo tvé ráčí. Ukaž všem tvorům tu, jak krásný jsi. Mne jsi ještě nepřesvědčil. Mne ne.“

„Vrkůůůů, vrkůůůů…“

„Nedělej se, vím že chceš abych si s Tebou hrála. Chceš, abych vylezla na strom. Až na nejvyšší větev. Chceš si přisednout a koukat se se mnou na svět kolem.“

„Vrkůůůů, vrkůůů…“

„Holoubku, krásné pozvání. Opravdu. Nádherný výhled.“

„Vrkůůůů, vrkůůůů…“

„Vážně chceš moje jméno znát? I původ Tě zajímá? Proč? Není poznat, že jsem z velké dálky? Že nejsem zdejší?“

„Vrkůůůů, vrkůůůů…“

„Dobře. Povím Ti to. Jsem z Kalifornie. Tam jméno mi Ragdoll dali. Můžeš mi tak říkat. Můžeš, ale jen ty, nikdo jiný.“

„Vrkůůůů, vrkůůůů…“

„Slyšíš? Předu si tu vedle Tebe. Hlídej můj spánek dnešní noc. Zůstanu tu s Tebou, dokud měsíc bude svítit. Budeme spolu. Já mrouskat budu a Ty zase vrkat. Ano? A nenech se už zmást. Já jsem ta co obdivuje Tvoje peří i hlas. Jsem ta co bude Tě čekat, když poletíš do kraje. Jsem ta, co naslouchat příběhy Tvé bude…odveď mne už do ráje.“