potrefena_husa

Eva přišla ke mně a mezi dveřmi mi říká:

„Kamarááádko, šetřím!“

„Ty? A jak? Spadl Ti mobil do kanálu a nebo se zavedla prohibice na alkohol?“

„Vole, přefikla jsem svýho taxikáře. A Pavla zase svýho. Přece jim nebudeme denně lepit tři kola. To dá rozum. Měla jsem to udělat už dřív, je fakt dobrej. A už budu jezdit gratis.“

No, tak Eva sice ušetřila tři sta za odvoz, ale i tak mi řekla:

„Jo, kam jedete na výlet? Jela bych s váma. Ti moji lupáči mě mají akorát na šukec a na výlet mě nevyveze nikdo.“

Seskládali jsme se do auta a můj muž kupodivu sedl za volant. No, jasné mi to bylo. Jistil se, že budu řídit zpět. S Evou každý výlet končí v hospodě. Ten den jsem ho měla už plné zuby.  Pořád do mě hučel, jak všechno dělám špatně, nebo nedělám. Jak moc utrácím a telefonuji. A jak mu nechutnala kapusta. A v autě začal nanovo. Co, doma těm řečem můžu utéct. Ale v autě? A seděly tu s námi i naše děti. Tak jsem ho jen usměrňovala. Snažila se být nad věcí. A šlo to dost těžko. A když mi potom řekl, že on postavil barák a já udělala hovno, to už jsem se fakt neudržela. Sundala jsem si botu a bušila jsem s ní do jeho ruky položený na řadící páce. Zrovna jsme stáli na křižovatce. Bylo to fakt o život. Já ječela, aby mi okamžitě zastavil, že už s ním nebudu a on, že jsem kráva, že jsem je mohla zabít. I horší slova použil. No, nedivím se…

Auto nezastavil, já zuřila, aby to udělal, ale on jel pořád až pod Pálavu. Zastavil pod lesem. Všichni stáli už venku, já seděla v autě. Eva mně prosila, abych vylezla:

„Hele, přehnala jsi to, pojď. Jinej by Ti dal po tlamně.“

„Co to meleš? Jaký přehnala? Já se dřela tolik let v Rakousku, aby ten barák byl a on mi pak řekne, že jsem dělala hovno? Mně? To já jsem vše vyřídila. Já sháněla materiál a řemeslníky. Já jim vařila.“

„Neměla si ho mlátit.“

„Neměl mě vytáčet a před děckama. Vylezu, až se mi omluví.“

„Vole, za co? Ty se mu omluv.“

„Ne, on se mi omluví a s kytkou a klekne si u toho a hlavně dětem vysvětlí, že jsem úžasná.“

Eva začala pobíhat a přemlouvat mého muže, aby se mi omluvil.

„Měl by jsi se jí omluvit. Jsi fakt hroznej, máš perfektní ženskou a pořád proti ní něco máš. A před děckama jí nadávat, no to jsi neměl. Měl bys jí natrhat kytku a omluvit se jí. A kleknout si a odprosit.“

„Co? To si snad děláš srandu? Kurva, Evo, mohla nás zabít.“

„Tak to pochop, jestli to neuděláš, tak nevyleze. Jestli to neuděláš, tak nebude řídit zpět a my si asi těžko dáme burčák. A kvůli němu tu vlastně jsme. Snad si nemyslíš, že se mi chce lozit tady po tom kopci. Já chci do sklípku. A ty snad taky. Tak rychle něco naškubej, už mám žízeň.“

No, tak něco natrhal, i když tu je chráněné území. Klekl si a omluvil. A já slyšela, že jsem nejhodnější, nejmilejší, nejšikovnější a jiná nej nej. Děcka se mu smály a já fakt žasnu, co tu kvůli burčáku je ten můj ochoten udělat.

Tak toto mě mělo přesvědčit...