potrefena_husa

Vernisáž aneb Jak uvažuje muž

Připravit výstavu dá spoustu práce. Poradím si sama, jen v den vernisáže potřebuji pomoc všech členů rodiny a kamarádů a kamarádek…jinak bych byla ztracená.

Povídám muži: 

„Potřebuji, abys si vzal volno, za dva týdny je vernisáž!“

„Jasně mamko, beru na vědomí!“, odpoví mi muž.

Čtrnáct dní nemluvím o ničem jiném. Den před vernisáží mu volám do práce:

„Máš tu dovolenou?“

„Neboj se mamko, mám!“

Muž přijde z práce domů a já se mezi dveřmi ptám:

„Máš tu dovolenou?“

„Jo, co se pořád mamko bojíš.“

Uběhne pár hodin. Pijeme kafe, začínám rozdávat úkoly. Muž kouká nechápavě a povídá:

„Ale já nemůžu, já jsem v práci.“

„Co? To nemyslíš vážně? Já se tě ptala 100x, jestli máš dovolenou. Ty jsi mi řekl, že ano.“

„Jo, to mám.“

„Tak kde je problém?“

„Já jsem si ji vzal, ale až na pozítří, abych se po té tvé veřejné spářce mohl mamko moje pořádně vyspat.“