potrefena_husa

Nevím, jak u vás, ale nám se vyčasuje. Konečně zase můžu vyrazit do přírody. Tedy, do přírody asi ne. Mám už moc povinností. Každý rok touhle dobou, jako by začínal rok nový. Mám to tak vždycky na konci prázdnin. Dávám si závazky. Sepisuji si na papír, co vše je třeba, co MUSÍM A MUSÍM A MUSÍM. Tak tedy:

1. musím se naučit psát všemi deseti. Já vám tu vyťukávám vše jedním prstem. Můj ubohý ukazováček pravé ruky. Tou druhou rukou si opírám hlavu, hraji si s vlasy a sem tam jde té pravé ruce na pomoc a zmáčkne Shift a nebo Caps Lock. Děs, že? Ani se s tou levou napít neumím. Maximálně s ní zamíchám kafe.
2. musím vypracovat okruhy otázek ke zkoušce. A je jich 35. Brzy dělám další přijímačky. Zdá se mi to i tak zase dost zbytečné. Berou 30 lidí a hlásí se 400. Uznejte. Mám se vůbec snažit? Mám to vůbec vyťukávat?
3. musím si najít seriózní práci. Vlastně, ani mi tak nejde o serióznost. Chci jen být lidem užitečná. Už jsem zaslala životopis do organizace, která se stará o začlenění Romů do společnosti. Chtějí po mně ještě motivační dopis. A zase ho budu muset psát tím jedním prstem. A jestli mě přijmou, tak i tam veškerý ty projekty tím jedním prstem? Tomu bych už opravdu měla udělat přítrž.
4. moc ráda bych tu dopsala „Pár měsíců v Marburgu“. Vy to sice nečtete, ale pro mne je to moc důležité. Zažila jsem to. A nejen já. Píšu o lidech, kteří patří do mé minulosti a i současnosti. Píšu o Marcele, která se vdala na Krétu. A zrovna je tu v Brně na měsíc a než odletí, tak to musím a chci alespoň trochu dokončit. A píšu o Michalovi, který zůstal v Rakousku. A i když v příběhu vystupuje jako grázl, tak se mě minimálně jednou týdně na msn zeptá, kde že to mám další díl. Ješita jeden. Ví moc dobře, že i další díl  je o něm. Jak by ne, tehdy byl celý můj svět jen on. A zase to budu asi psát tím jedním prstem.
5. volala mi starostka. Teda, to není to za páté. Ale volala mi, že mají v místních novinách místo a chtějí napsat o mém muži. To i kdybych nechtěla a mně se moc nechce, prostě musím sepsat povídání o tom, jaký on že to je člověk a kde se naučil malovat.

Dnes už v žádném za 6. pokračovat nechci. Dnes se musím, musím, musím konečně začít učit psát deseti prsty. A už opravdu musím a začínám první lekci:

 fjf fjd fjf kjk kjd dfjk kjfd dfjk fjdk fjf fjd fjf kjk kjd dfjk kjfd dfjk fjdk fjf fjd fjf kjk kjd dfjk kjfd dfjk fjdk fjf fjd fjf kjk kjd dfjk kjfd dfjk fjdk fjf fjd fjf kjk kjd dfjk kjfd dfjk fjdk…………….jde mi to, že? Však tu první lekci jsem absolvovala už několikrát. Stáhla jsem si ji na slunečnici. A jak jste na tom vy?

Pěkný den všem

                                     fjf fjd fjf kjk kjd dfjk kjfd dfjk fjdk