potrefena_husa

Konečně jsem byla v Brně. Tak jak Jarek předpověděl, vnutila jsem se nějakým klukům do auta. Jeden byl bratr Víťi. A Víťa byl kdysi přítel našeho Jarka. Našeho teplého kolegy z Dionýsos. Přejeli tehdy společně do Marburgu, ale rozešli se. Přesto tu oba zůstali a jsou z nich kamarádi. Ale dlouho nebudou kamarádit se mnou. Vůbec jsem neměla tušení, že o jejich sexuální orientaci se doma neví. A já pochopitelně těch 12 hodin cestou domů žvanila a žvanila, až jsem to nějak vyžvanila. Bratr Víti z toho zjištění začal šílet. V dešti jsme ho hodinu hledali a prosili ho, aby nebláznil, že o nic nejde. Že on má bratra i tak rád, tak co na tom, že je na kluky. Zbytek cesty jsem probrečela. Nebudu se moci podívat Víťovi do očí. Nebudu se moci vrátit. Nakonec mě nebude chtít ani Michal a ani už se nikdy nedozvím, jaké by bylo milování s Charisem.

Doma jsem se ani moc nezdržela. Mamka si prohlížela fotky.

„Je pěkný ten Charis. Mám tušení, toho si vezmeš. Jak se jmenuje?“

„Máme stejné příjmení. Teda, pokud ho přeložíš z řečtiny do češtiny.“

„Tak to je jasné, to bude on. Michal se k tobě stejně nehodí.“

Ale já Michala chtěla. S Charisem jsem se cítila v bezpečí, ale Michal byl Michal. A za hodinu mi jede autobus do Vídně a za dvě a půl hodiny jsem tam. Potom budu muset ještě lokálkou do Bádenu. Jela jsem tu cestu už x krát, tak se nemusím bát, že bych snad zabloudila. Začala jsem se vypravovat.

„Minule jsi vypadala líp.“

„Jak líp, vážím o 5 kilo míň.“

„To jo, ale posledně si jela v tom kostýmku z Paříže a v kloboučku.“

„Mami, já se na to necítím. Trochu mě to cestování změnilo.“

„Jen říkám, co si myslím.“

Asi ano, asi jsem v těch dlouhých sukních a halenkách vypadala trochu jako dáma. Ale já se konečně cítila mladě. Už na mne dlouho nikdo nevolal pani mistrová. Prostě jsem byla trhlá holka, která má v Německu jen jednu madraci a v pokoji dvě kamarádky.

„Mami, já jsem do Michala moc zamilovaná. Já chci být s ním.“

„Uvidíš, třeba mu po Tobě bylo taky smutno.“

Ach jo, třeba třeba třeba. Bojím se a těším zároveň. Vím, že tato návštěva ukáže co dál. Vím, že pokud od něj odjedu, tak už se nevrátím nikdy. Moc moc si přeju být u něj. Moc moc chci být v jeho náručí a chci vidět jeho úsměv. Neviděli jsme se tři měsíce. Mamka mi pro něj navařila svíčkovou na smetaně a kynuté knedlíky. Koupil jsem na nádraží ještě půl litru ruské vodky a už jsem si jen přála, aby autobus jel hodně rychle. Aby byl Michal už zase můj…