potrefena_husa

Nedávno jsem si koupila bramboříky. Nádherně růžové. Dala jsem si je na okno v kuchyni a zdálo se mi, že ta růžová je v mé kuchyni krásná. Že bych snad i zdi mohla mít růžové. Jenže, můj muž bude proti. To je jasné.

Eva vyslyšela moji myšlenku:

„Děvče, ty jsi ale romantička. Na to už se dááááávno nehraje. Růůůůůžovou…“

Bylo mi jedno, že se mi směje. Já tu růžovou chtěla. Ale kamarádka je kamarádka. Druhý den přišla ke mně. Zvonila, v rukách měla našeho kocoura a hned spustila:

„Nesu Ti kočku, zase chrápal u nás. Víc si ho hlídej, někdo Ti ho ještě čórne. Lítal po silnici, musela jsem ho zachránit…“

„Kdybys tak pomohla mně. Chci tu růžovou, ale jak to tu začnu malovat, tak Jendy klepne. Pokusíš se ho se mnou přesvědčit, že to bude fajn.“

„Já ho přesvědčím, ale chlastem. Ožeru Ti ho v pátek v putice a on bude dlouho spát a ty to musíš za dopoledne zvládnout. Když Ti pomůžu, stihneme to.“

„Jo, to by šlo…“

Tak jak bylo dohodnuto, Eva šla v pátek do hospody, kam chodí i můj muž. Vlastně, na hospodu skoro koukám z okna. Dala jsem jí 500, aby ho řádně stihla opít. Prej za pětikilo bude jako dělo. Zavírají v 23,00. Tak jsem si zatím vymalovala strop, toho si ani nikdo večer nevšiml…, ale bylo už po půlnoci a muž nikde. Ani o hodinu později, ani ve 2. Už jsem hospodu obcházela v noční košili, ale měli už zavřeno. Muž nechává mobil doma a Eva mi ho nezvedala. Přišla mi SMS: „Neruš, plním úkol!“ Až o půl třetí ráno zvonek. Nějaký muž mi stál u dveřích a naštvaně povídá:

„Pojďte si je vytáhnout!“

„Koho? Co?“

„Mám je v autě, jsou na šrot, oba.“

No, fakt. Můj muž sedí v nějakým cizím autě. A Eva proti němu. To auto mělo uvnitř i stolek. Prý to byl Multivan. No, já to nepoznám. Chlastali tam vodku. A vůbec se jim nechtělo přestat. Tak jsme je s tím 160 cm vysokým mužem vybejčili ven. Eva už ani boty neměla…asi v tom autě zůstaly. Já byla skoro vytočené. Oba jsem je uložila. Sice jsem tu noc moc nenaspala, ale musela jsem se držet plánu. Přivstala jsem si a ti dva se vzbudili zrovna, když mi schnul první nátěr. Muž volal z ložnice:

„Mamko moje, já umírám. Mně praskne hlava a bolí mě žaludek, pomooooc!!!“

Vůbec netušil, že se probudil do růžova…